Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nemám ráda zimu. Už aby bylo jaro. Aspoň.

14. 02. 2010 20:24:00
Novinové zprávy otočily o 180 stupňů, místo globálního oteplování nás prý čeká pár studených let. Což mě vůbec netěší, jsouc tvor zatvrzele teplomilný.
JAROJARO

Onehdá – je to už pár let - jsme se s kamarádkou potkaly u šatny před sálem, ve kterém právě začínala jakási podniková konference . Bylo to tak zvané „výjezdní zasedání“ a zmíněný sál se nacházel uvnitř kulturního domu jedné horské vísky, v té předvánoční době romanticky zaváté sněhem. Já se snažila do tašky nacpat všechny svoje šály, rukavice, čepice a svetry, co jsem si na nebezpečnou výpravu pro jistotu nabalila sebou. Co kdyby autobus cestou uvíznul v závěji, píchnul, nebo mu zamrzla nafta, přepadli ho vlci, lední medvědi, ufouni. Kamarádka, po chvíli váhání, ze společenské kabelky vyndala svůj zachraňovací prvek - plechovku olejovek. Protože vydat se na noc do hor bez potravy je opravdu nebezpečné, co kdyby autobus cestou uvíznul....

Nejdřív jsme chvíli obě smíchy brečely, pak nám ale došlo, že jsme vlastně skvělý tým pro přežití případné katastrofy na zpáteční cestě: moje zimní výbava eliminuje nebezpečí, že zmrzneme, její zásoby nás ochrání před jistou smrtí hladem. Stačilo jen sehnat parťáka, který přidal zašitou láhev rumu a byli jsme komplet.

Že je můj negativní přístup k zimě správný se přesvědčuji každé další ráno. Nejdřív přebrodit nasolenou břečkou na parkoviště, pak vyhrabat auto z hromady sněhu a ledu a zmrzlá a zmáchaná vyrazit na silnice, připomínající víc kluziště, než komunikace pro motorová vozidla. Tohle přeci nemůže nikoho bavit.

Mě to teda nebaví. Já si i v největších vedrech beru sebou aspoň slaboučký svetýrek, pokud opouštím bezpečí domova na dobu delší než krátkou. Občas mám pocit, že funguju na sluneční baterie. Jsou i tací jedinci v mém okolí, co sem tam škodolibě utrousí, že hadi v chladnu taky nefungují a tváří se, jakoby v tom viděli souvislost. Ale to je jen zúžený pohled na svět, na sluníčku se přeci rády vyhřívají i kočky, že jo. Je fakt, že i teď, uprostřed února, pořád ještě závdím medvědům zimní spánek.

Jakmile se sluníčko vydává na cestu zpátky od obratníku Kozoroha k našemu Rakovi, úměrně s jeho poutí se zlepšuje i moje nálada. Začíná odpočítávání vlády zimního království. Neodvratně se blíží čas, kdy už zase místo péřové bundy a šněrovacích bot bude stačit sako a sandálky, místo topení si v autě budeme zapínat klimatizaci a grog vyměníme za campari s ledem. Už se dočkám!

Autor: Božena Klingerová | neděle 14.2.2010 20:24 | karma článku: 14.89 | přečteno: 2677x

Další články blogera

Božena Klingerová

Změna času? pěkná p... hloupost

Mně osobně je změna času šumák, ať vstanu kdy chci, probouzím se stejně až kolem deváté...

27.3.2015 v 22:42 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 908 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 229 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 173 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.71 | Přečteno: 3096 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 524 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3353

Jen si občas nemám s kým povídat....

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.