Letos to vyšlo, VYHRÁLI JSME !!! Tedy dcerunka Verunka a kůň Luca, abych byla přesná. Společně jsou šampioni ve své kategorii i celkově ze všech tří dospěláckých, v letošním ročníku Mistrovství Anglie amatérských drezurních jezdců.
Finále se konalo, 3. a 4.srpna, jako každý rok v areálu Stoneleigh Park, což je kousek od Coventry.
Dostat se až sem znamená (mimo to, že nezabloudit na dálnici) během roku nasbírat bodíky v místních soutěžích a umístit se v regionálním kvalifikačním kole tak do třetího místa. Na mistrovství se pak sejde kolem 150 jezdců v každé kategorii, první den ze semifinále postoupí asi 30 do finále, to probíhá druhý den. Pro koňské nadšence víc na www.trailblazerschampionships.com.
Tyhle tři dny jsou docela náročné, když celý tým jsme my dvě s Verčou a – tentokrát – dva koně: Luca, náš šampion, a Matýsek, pětileté koní mládě těsně po pubertě, který tak velkou akci zatím nezažil.
Než vůbec odjedeme, je potřeba vykoupat koně -proces velice podobný mytí auta
jen auto se tak nešklebí, když se mu namočí čumák
a konečná úprava
Pak taky naložit náklaďák krmením pro koně i pro nás dvě, podestýlkou (jen pro koně, my máme na spaní nafukovačky), sedla, kýble, kolečko a ještě asi milion věcí. Cokoliv se dá koupit na místě, ovšem s patřičnou přirážkou, nic nezapomenout se rozhodně vyplatí. A odjezd, necelou hodinku cesty. Kdo přijede včas, dostane lepší parkovací místo nedaleko centra dění = tolik se nenaběhá. Je to fakt rozdíl, ujít stokrát 200 metrů, nebo 500 metrů.
Jsme na místě, nejdřív ubytovat koně
Potom taky nás
Navečer před spaním trošku protáhnout kopyta
a nakrmit a uklidit a připravit všechno na ranní semifinále
a poskládat si nocleh v náklaďáku…..
Ráno před šestou začíná fofr. Matýsek se v noci nudil, cedulka s číslem stáje a našim telefonem je rozcupovaná po zemi, prázdný kýbl od krmení vyhozený před stájí. Dveře odolaly a ani si nestihnul sundat a rozebrat na prvočinitele deku a bandáže, to ujde. Tak honem nakrmit, učesat
A pak už první semifinále s Lucou, druhé s Matýskem a ještě jednou Mates v další kategorii. Mezitím krmit (nás i koně), nasedlat, odsedlat, od stájí k autu, zpátky, přinést, zařídit, ohlídat, seno, kafe, vodu, ….
Ale je tu první skvělá odměna – Luca vyhrává svoje semifinále!
Večer konečně trochu klidu, jen plánovaná sklenička whiskey & soda se nekoná. Hospůdka je zavřená, jediné místo pro společenské dění je stan s bufetem, co zároveň slouží pro vyvěšování výsledkových listin.
Tedy ceny mají jako na Everestu. No, ten mírně alkoholový mošt si přeci jenom dáme.
Další ráno zase před šestou vstát. Tentokrát docela rády, v noci začalo pršet a do náklaďáku pořád trošku teče střechou. Už ne tolik co loni, máme mokrou jen půlku oblečení a po zemi nejsou kaluže. To není zrovna ideální odpočinek pro Verču, která dneska musí zvládnout další tři úlohy. A tu nejdůležitější, finále s Lucou, hned po ránu. A prší pořád. Matýsek se do žádné finálové skupiny nedostal, měl by si napravit reputaci aspoň v jedné vedlejší soutěži.
Nakonec se mu to povedlo a vyhrál svoji první úlohu. Skvělý výkon na mládě, co se všeho leká, je zvědavé a v neznámém prostředí.
Jenže tady to přestalo časově vycházet. Vyhlášení vítěze první úlohy se trefilo přesně do chvíle, kdy se dopočítávaly nejdůležitější výsledky, finále. V něm Verča s Lucou startovali hned druzí, dostali nádherné body a následovalo infarktové dopoledne, kdy je každý další soutěžící mohl odsunout z prvního místa. Naštěstí se to nestalo, vyhrála s pěkným náskokem! Ohromná radost a hned problém – slavnostní vyhlášení šampionátu přesně v čase, kdy měl Matýsek ještě druhou úlohu.
Všechno jsme zvládly, druhá úloha pořadateli přesunuta, rychle přesedlat koně a už je tady ta nejhezčí chvíle z celého dění – vyhlášení vítěze finále. Moderátorka se jako vždycky pokusí vyslovit příjmení a jako vždycky končí omluvou a hlásí: šampioni kategorie Trailblazers Senior Preliminary jsou
VERONIKA a LUCA
dostali i pohár, putovní, takže na něj jen nechat napsat jména
koně mají jiné priority – Luca je sice šampion, ale Matýsek má seno, to není žádná spravedlnost
Všechno hezké jednou končí, všichni balí a odjíždí. Lucu a Matýska naložila jejich spokojená majitelka Sára do náklaďáku a odvezla domů. Matýsek - vlastně plným jménem RAZZAMATTAZ AGAIN, protože on je ušlechtilé zviřátko – měl dost. Doma v ohradě si lehnul ( !!!! ) a dospával. Luca je profík, jen ho hlídal.
My s Verčou ještě čekáme na celkové výsledky, ani v dalších dvou dospělých kategoriích ji nikdo nepřekonal, to je SUPER ! Posbíráme trofeje
A jedeme taky domů. Odvážíme si báječný pocit, že to vyšlo, pár stužek a deku pro Lucu. Verča ještě roční členství v oficiálním anglickém drezurním klubu.
Co příští rok? Uvidíme. Jako ve všech amatérských sportech, je to všechno o penězích. Talent je nádherný vklad, jenže všechno ostatní je za korunky. V tomhle případě za libry, tím hůř. Leda by se nám podařilo ulovit zlatou rybku
A pak, že nejsou. Jenže tahle byla v akvárku, to asi neplatí :)
Tak já zase letím domů
Ahoj zase za rok, doufám....
