V posledních dnech jsem pečlivým testováním dospěla k jednoznačnému závěru: Přesun z místa na místo je jistější na čtyřech kolech, než na dvou nohách. Tedy aspoň u nás, na drsném severu, v podhůří Jizerek.
Děsně to totiž klouže. Zdolat ten kousek od domovních dveří k autu mi připadá stejně náročné, jako dostat se z posledního tábora na vrchol osmitisícovky. Sice to není tak do kopce, ale zase nemám žádné jištění. Na druhou stranu – na osmitisícovce nejezdí žádné zákeřné pluhy, co vám zahrnou každou přístupovou cestu domů.
Když už se mi podaří ve zdraví se posadit do svého trpělivého autíčka, jsem zachráněná! Minulý týden dostalo zbrusu nové zimní pneu. A váží si toho, asi mu došlo, že přestává legrace a zapomnělo na svoji oblíbenou hru: nastartuju hned, nebo až na druhý pokus? Jak je venku pod – 5, naskočí motor na škrtnutí, bez odmlouvání.
Jenže začíná mrznout víc a víc, ráno bylo u nás – 23 a to už ani statečnému dieselu moc dobře nedělá. Místo oleje je v motoru marmeláda, na baterce rampouchy... startér se zoufale snaží pohnout tou zmrzlou hroudou. Když už se motor podaří protočit, je vyhráno, rozběhne se – UF, zvládli jsme to.
A začíná další legrace. Zmrzlé je v autě všechno. Digitální ukazatel času na mě mrká, jako by se nemohl probudit. Každé nové číslo maluje hezky pomaloučku, kousek po kousku. Display autorádia taky bliká z posledních sil. No, zkuste nacpat cokoliv elektronického přes noc do mrazáku, to asi nikdo nepovažuje za dobrý nápad, že jo. A tam je jen – 18.
Ztuha jde i řazení, volant, pedály. Nesmím si funět na přední sklo, pára od pusy okamžitě namrzá zevnitř, takže musím risknout otevřít okénko. Elektrické ovládání to zvládlo, hurá. Po pár kilometrech už rozmrzáme oba, silnice suchá, vymrzlá, pohoda. Přes den zaparkuju na sluníčku, další boj až zase ráno.
Letošní zima mi připadá taková jakoby koncentrovaná. Sněžit začalo až v lednu, rychle napadla hromada sněhu. Pak pár dnů kolem nuly, to byla z auta ledová koule, zvenčí i zevnitř. Teď mráz, který baví snad jen lední medvědy. Třeba tahle doba ledová odejde stejně rychle, jako předchozí zimní radovánky a bude brzy jaro.
Doufáme. Já i auto.
