Auta mého života – ten volant je na „blbý“ straně

První osobní setkání s provozem, kde se jezdí vlevo, mi přineslo docela zajímavé překvapení. Potíže mi působily úplně jiné věci, než jsem předpokládala.

kruhákjá

Do Anglie jsem se vypravila na návštěvu dcery v době, kdy už tam nějaký čas pobývala a měla i k dispozici auto. Život na anglickém venkově bez dopravního prostředku je docela adrenalinový zážitek, člověk se děsně nachodí a naběhá, veřejná doprava nějak není. Samozřejmě celá zvědavá jaké to je řídit vlevo, jsem se hrnula za volant. Trochu na černo - pojištění je na řidiče, ne na auto.

Mám rozumnou holčičku, už dávno pochopila, že rozmlouvat své matce cokoliv nemá cenu, naučila se jen minimalizovat případné škody. Za městem, mezi okolními farmami, je spousta málo frekventovaných silniček, tam jsme se vydaly na zkušební jízdu.

Kupodivu řazení levou rukou mi nedělalo sebemenší potíž. Dost mě vyděsily stěrače, ty jdou z opačné strany, to mě nějaký čas rušilo. Jen do chvíle, než mi došlo, že opuštěné silničky nejsou tak úplně opuštěné - ze zatáčky proti mně vyjel traktor. Náš Zetor by vedle něho vypadal jako šlapací hračka, ta obluda zabrala celou šířku cesty. Se mi zdálo. Podvědomí zareagovalo, náznak vyhnout se vpravo, zarazila dcera důrazným pokynem „koukej zůstat vlevo!" Jenže na tuhle stranu nemám auto „v oku", uhýbám kam to jde, až do křoví. Odeslo to jen zrcátko, nakonec naštěstí jen sklaplo a neulomilo se.

S pekelným soustředěním řeším první křižovatku, s nápovědou to prošlo bez ztráty kytičky. Moje sebevědomí vylézá z pod sedačky a začínám si jízdu užívat. Dcerunka-Verunka se pomalu uklidnila, začala znovu věřit, že my i auto pravděpodobně přežijeme bez vážnější újmy.

Jak se člověku vrátí výchova dětí mi bylo dáno poznat vzápětí. Vždycky jsem vedla dceru k samostatnosti a snažila se ji chválit a podporovat. Teď mi oplácí stejnou mincí - přestala napovídat... Hrdě projíždím další křižovatku, dát přednost s odbočením vpravo - to chce soustředění a přeříkávat si: „Za křižovatkou na levou stranu, na levou..." povedlo se...a nic, ticho, žádná pochvala? Až na moje vyžádání se dozvídám hodnocení:

„Docela dobrý, jen sis najela úplně vpravo před odbočením, kdyby jel někdo proti, tak by neměl kudy"

No jo, chvilku to trvá, než člověk překoná zažité šoférské návyky, co používá úplně automaticky. Holčička taky neměla řidičské začátky v Anglii bez chybičky, naštěstí jí šéfová věnovala pár kondičních jízd v autoškole. Dneska tam najezdí většinu svých kilometrů a víc mě děsí půjčit jí auto, když je doma. Ona s tím problém nemá, přepne na pravostranný provoz v pohodě.  Problém mám já - pokaždé za ní hulákám po chodbě svoje dobře míněné mateřské rady: „Jezdí se VPRAVO !!!!"

Jednou se přiznala k drobnému faux pas v českém provozu. Byla to víc souhra náhod, než její vina - silnice, ze které vyjížděla na hlavní, byla rozkopaná, pravý pruh uzavřený pár set metrů. Před křižovatkou jí už nějak nepřišlo, že by se měla vrátit zpátky na pravou stranu. Než jí to celé došlo, ještě se chvíli divila, proč na ní ten protijedoucí odbočující řidič bliká a troubí a ťuká si na čelo....Nerada jsem si vzpomněla na tutéž vzorovou moji situaci v Anglii a tentokrát mlčela. Skoro..

Jinak báječné je, že když přicházíme společně obě k autu, každá jdeme na správnou stranu:

Já na levou, ona na pravou - doma v Česku řídím já, v Anglii ona, volant je tak vždycky správně J

Kupodivu jako největší potíž pro mě se v Anglii ukázalo chodit pěšky. Nejen, že se i chodci vyhýbají obvyle vlevo a tím mě matou, problém mi působí i chůze po silnici vpravo. Kdykoliv za sebou zaslechnu projíždějící auto, skáču automaticky do příkopu (k velkému pobavení mého dítěte) a nic neplatí ujištění, že auto přeci jede po druhé straně, vlevo, pud sebezáchovy je silnější J. Další zmatek mi působí přecházení silnice, nějak špatně se mi odhaduje, odkud to auto přijede. Na frekventovaných přechodech naštěstí mají na asfaltu veliké nápisy - Look left, Look right - pro nás, nepozorné cizince. A v autě, i jako spolujezdce, mě stejně neopouští nepříjemný pocit při projíždění kruháku opačným směrem. Vzhledem k tomu, že funguje přednost zprava, je ten směr logičtější, přesto se mi nelíbí. O předjíždění ani nemluvě, zkrátka je to všechno ŠPATNĚ, jezdit se má vpravo ! J