Bezproblémová konzumace obyčejného čerstvého rajčete je proveditelná asi jen ve vaně. Aspoň pro mne. Ať se snažím postupovat sebevíc opatrně, s rozvahou, promyšleně, stejně v průměru tak každé desáté kousnutí končí tím, že mám rajčatovou šťávu na tričku (kalhotách, v rukávu, na stole, klávesnici, monitoru, brýlích ... záleží jen na úhlu, který zákeřné rajče zvolí k explozi).
Jasně, existuje varianta rajče nakrájet. Jenže tím se jen malinko zredukuje rozsah pokecání na prostor směrem dolů. Protože zralé rajče se krájením rozpadne na prvočinitele v převážně tekutém stavu. A nezralé, co drží úhledně pohromadě, to zase není k jídlu. Takže mi vychází, že jediné trochu rozumné skupenství rajčat, je kečup. Ale ten se zase blbě přikusuje k chlebu.
Přijatelné řešení je jíst jen cherry rajčátka jako jednohubky.
Stejně nemožnou vlastnost mají i koblihy. Technologie okusování ze strany marmeládového otvoru obvykle selhává po stejném počtu kousnutí. A marmeláda má srovnatelný dostřel, jako rajčatová šťáva. Jediný rozdíl proti rajčeti je v tom, že z koblihy se salát dělá špatně. Na druhou stranu – koblihový kečup je zajímavá myšlenka.
Neprodávají někde cherry koblihy?
No jo, příště si dám ke svačině kedlubnu.