Auta mého života – ten volant je na „blbý“ straně
kruhákjá
Do Anglie jsem se vypravila na návštěvu dcery v době, kdy už tam nějaký čas pobývala a měla i k dispozici auto. Život na anglickém venkově bez dopravního prostředku je docela adrenalinový zážitek, člověk se děsně nachodí a naběhá, veřejná doprava nějak není. Samozřejmě celá zvědavá jaké to je řídit vlevo, jsem se hrnula za volant. Trochu na černo - pojištění je na řidiče, ne na auto.
Mám rozumnou holčičku, už dávno pochopila, že rozmlouvat své matce cokoliv nemá cenu, naučila se jen minimalizovat případné škody. Za městem, mezi okolními farmami, je spousta málo frekventovaných silniček, tam jsme se vydaly na zkušební jízdu.
Kupodivu řazení levou rukou mi nedělalo sebemenší potíž. Dost mě vyděsily stěrače, ty jdou z opačné strany, to mě nějaký čas rušilo. Jen do chvíle, než mi došlo, že opuštěné silničky nejsou tak úplně opuštěné - ze zatáčky proti mně vyjel traktor. Náš Zetor by vedle něho vypadal jako šlapací hračka, ta obluda zabrala celou šířku cesty. Se mi zdálo. Podvědomí zareagovalo, náznak vyhnout se vpravo, zarazila dcera důrazným pokynem „koukej zůstat vlevo!" Jenže na tuhle stranu nemám auto „v oku", uhýbám kam to jde, až do křoví. Odeslo to jen zrcátko, nakonec naštěstí jen sklaplo a neulomilo se.
S pekelným soustředěním řeším první křižovatku, s nápovědou to prošlo bez ztráty kytičky. Moje sebevědomí vylézá z pod sedačky a začínám si jízdu užívat. Dcerunka-Verunka se pomalu uklidnila, začala znovu věřit, že my i auto pravděpodobně přežijeme bez vážnější újmy.
Jak se člověku vrátí výchova dětí mi bylo dáno poznat vzápětí. Vždycky jsem vedla dceru k samostatnosti a snažila se ji chválit a podporovat. Teď mi oplácí stejnou mincí - přestala napovídat... Hrdě projíždím další křižovatku, dát přednost s odbočením vpravo - to chce soustředění a přeříkávat si: „Za křižovatkou na levou stranu, na levou..." povedlo se...a nic, ticho, žádná pochvala? Až na moje vyžádání se dozvídám hodnocení:
„Docela dobrý, jen sis najela úplně vpravo před odbočením, kdyby jel někdo proti, tak by neměl kudy"
No jo, chvilku to trvá, než člověk překoná zažité šoférské návyky, co používá úplně automaticky. Holčička taky neměla řidičské začátky v Anglii bez chybičky, naštěstí jí šéfová věnovala pár kondičních jízd v autoškole. Dneska tam najezdí většinu svých kilometrů a víc mě děsí půjčit jí auto, když je doma. Ona s tím problém nemá, přepne na pravostranný provoz v pohodě. Problém mám já - pokaždé za ní hulákám po chodbě svoje dobře míněné mateřské rady: „Jezdí se VPRAVO !!!!"
Jednou se přiznala k drobnému faux pas v českém provozu. Byla to víc souhra náhod, než její vina - silnice, ze které vyjížděla na hlavní, byla rozkopaná, pravý pruh uzavřený pár set metrů. Před křižovatkou jí už nějak nepřišlo, že by se měla vrátit zpátky na pravou stranu. Než jí to celé došlo, ještě se chvíli divila, proč na ní ten protijedoucí odbočující řidič bliká a troubí a ťuká si na čelo....Nerada jsem si vzpomněla na tutéž vzorovou moji situaci v Anglii a tentokrát mlčela. Skoro..
Jinak báječné je, že když přicházíme společně obě k autu, každá jdeme na správnou stranu:
Já na levou, ona na pravou - doma v Česku řídím já, v Anglii ona, volant je tak vždycky správně J
Kupodivu jako největší potíž pro mě se v Anglii ukázalo chodit pěšky. Nejen, že se i chodci vyhýbají obvyle vlevo a tím mě matou, problém mi působí i chůze po silnici vpravo. Kdykoliv za sebou zaslechnu projíždějící auto, skáču automaticky do příkopu (k velkému pobavení mého dítěte) a nic neplatí ujištění, že auto přeci jede po druhé straně, vlevo, pud sebezáchovy je silnější J. Další zmatek mi působí přecházení silnice, nějak špatně se mi odhaduje, odkud to auto přijede. Na frekventovaných přechodech naštěstí mají na asfaltu veliké nápisy - Look left, Look right - pro nás, nepozorné cizince. A v autě, i jako spolujezdce, mě stejně neopouští nepříjemný pocit při projíždění kruháku opačným směrem. Vzhledem k tomu, že funguje přednost zprava, je ten směr logičtější, přesto se mi nelíbí. O předjíždění ani nemluvě, zkrátka je to všechno ŠPATNĚ, jezdit se má vpravo ! J
Božena Hnízdilová
Změna času? pěkná p... hloupost
Mně osobně je změna času šumák, ať vstanu kdy chci, probouzím se stejně až kolem deváté...
Božena Hnízdilová
Voda v anglickém Worcesteru
Ne že by záplavy v Anglii byly něco zas až tak moc vyjímečného. Tedy aspoň v hrabství Worcestershire, kam se občas podívám. Ale aby trvaly několik měsíců, to nepamatuju.
Božena Hnízdilová
O hodném jabloneckém řidiči pluhu
Sníh padá a padá a padá ...a my, protože nejsme v Anglii, kde počkají, až roztaje, se snažíme ho přeprat. Podle toho, jestli máme lopatu, nebo Tatru s šípákem, nám to jde hůř, nebo lépe. Já mám tu lopatu.
Božena Hnízdilová
Doba ledová je doba ledová
V posledních dnech jsem pečlivým testováním dospěla k jednoznačnému závěru: Přesun z místa na místo je jistější na čtyřech kolech, než na dvou nohách. Tedy aspoň u nás, na drsném severu, v podhůří Jizerek.
Božena Hnízdilová
Co schovává dámská kabelka – jen pro odvážné
Tuším, že mezi námi děvčaty existují i takové, které mají kabelku jen jako modní doplněk. Pro většinu z nás je to ale zavazadlo obsahující vše nutné k přežití mimo domov. Přerovnat obsah do jiného, stylově v ten den vhodnějšího modelu, je pro nás těžké trauma.
Božena Hnízdilová
Cestování v Anglii – hlavně nebrat dálnice
Kdo si myslí, že jezdit po naší D1 je za trest, ať si to zkusí po anglických dálnicích. Vyjet na jejich M6 nedoporučuji bez dostatečné zásoby svaté trpělivosti a optimismu. Obojí mě chvílemi při mé letošní cestě opouštělo.
Božena Hnízdilová
Koně a ostatní domácí mazlíčci
Že koně nejsou domácí mazlíčci? To záleží jen na úhlu pohledu. Jako ostatně všechno na světě.
Božena Hnízdilová
Kdo se bojí, nesmí do sněhu
To je heslo dnešního dne u nás, na severu Čech. Chumelí se, chumelí, padá snížek bílý. A řidiči svorně čím dál tím víc nenávidí zimu.
Božena Hnízdilová
Fotoblog: Pomíjivá krása motýlích křídel
V sychravém podzimním počasí je setkání s motýly příslibem jarního sluníčka. Kde by se vzal v říjnu motýl? Vím o jednom místě, nachází se ve skleníku Butterfly Farm, v anglickém Stradford upon Avon. Trošku z ruky, pravda, tak aspoň pár obrázků...
Božena Hnízdilová
Taky trpíte arachnofobií?
Tak to si umíte představit, jak jsem se dneska po ránu „radovala“ z pavouka, co se rozhodnul špacírovat po mém volantu. Za jízdy, jak jinak.
Božena Hnízdilová
Spillers Trailblazers Championship Finals 2010
Letos to vyšlo, VYHRÁLI JSME !!! Tedy dcerunka Verunka a kůň Luca, abych byla přesná. Společně jsou šampioni ve své kategorii i celkově ze všech tří dospěláckých, v letošním ročníku Mistrovství Anglie amatérských drezurních jezdců.
Božena Hnízdilová
Rajčata jsou úplně pitomá zelenina
Zná někdo z vás přijatelný způsob, jak sníst rajské jablíčko bezpečným způsobem? Tím myslím nepokecat sebe a všechno kolem....
Božena Hnízdilová
Co všechno dokáže přežít počítač
Mám doma notebook. Mám doma kytky. Bylo jen otázkou času, kdy se tyto dva diametrálně odlišné světy střetnou.
Božena Hnízdilová
PC nebo chlap - najdi pět rozdílů
S počítači je to jako s chlapy - bez nich se člověk těžko obejde, ale naučit se s nimi žít vyžaduje neskutečnou trpělivost.
Božena Hnízdilová
Nemám ráda zimu. Už aby bylo jaro. Aspoň.
Novinové zprávy otočily o 180 stupňů, místo globálního oteplování nás prý čeká pár studených let. Což mě vůbec netěší, jsouc tvor zatvrzele teplomilný.
Božena Hnízdilová
O dvou lidech na jednom světě
Proč máme rádi příběhy? Přeci proto, abychom se nechali unést z reality do jiných světů, ve kterých nemusíme řešit svoje vlastní starosti. A abychom mohli nahlédnout do cizích životů, do cizích oken, ložnic, obýváků, kuchyní.
Božena Hnízdilová
Nejhorší vánoční mužská vlastnost
Za jednu z nejhorších mužských vlastností považuji užírání čerstvě upečeného vánočního cukroví. Když o tom tak přemýšlím, možná je horší uždibování těsta a ublizování krémů a polev v kterékoliv fázi zpracování.
Božena Hnízdilová
Auta mého života – BOAS
Neboli Branně Orientační Automobilové Soutěže. V 80. - 90. letech legální způsob, jak se dospělí, seriózní lidé mohli vyblbnout jako malí.
Božena Hnízdilová
Opatrný náhled do mužské duše
Opatrnost je na místě, v minovém poli se člověk musí pohybovat s nejvyšší obezřetností. Jedno šlápnutí vedle a - PRÁSK - je průšvih.
Božena Hnízdilová
Včera jsme se zachumelili - dneska to není o moc lepší
Moje autíčko už dostalo zimní boty, já je měla připravené, tak jsme dnes spolu statečně vyrazili do terénu....
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3379x