Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nemám ráda zimu. Už aby bylo jaro. Aspoň.

14. 02. 2010 20:24:00
Novinové zprávy otočily o 180 stupňů, místo globálního oteplování nás prý čeká pár studených let. Což mě vůbec netěší, jsouc tvor zatvrzele teplomilný.
JAROJARO

Onehdá – je to už pár let - jsme se s kamarádkou potkaly u šatny před sálem, ve kterém právě začínala jakási podniková konference . Bylo to tak zvané „výjezdní zasedání“ a zmíněný sál se nacházel uvnitř kulturního domu jedné horské vísky, v té předvánoční době romanticky zaváté sněhem. Já se snažila do tašky nacpat všechny svoje šály, rukavice, čepice a svetry, co jsem si na nebezpečnou výpravu pro jistotu nabalila sebou. Co kdyby autobus cestou uvíznul v závěji, píchnul, nebo mu zamrzla nafta, přepadli ho vlci, lední medvědi, ufouni. Kamarádka, po chvíli váhání, ze společenské kabelky vyndala svůj zachraňovací prvek - plechovku olejovek. Protože vydat se na noc do hor bez potravy je opravdu nebezpečné, co kdyby autobus cestou uvíznul....

Nejdřív jsme chvíli obě smíchy brečely, pak nám ale došlo, že jsme vlastně skvělý tým pro přežití případné katastrofy na zpáteční cestě: moje zimní výbava eliminuje nebezpečí, že zmrzneme, její zásoby nás ochrání před jistou smrtí hladem. Stačilo jen sehnat parťáka, který přidal zašitou láhev rumu a byli jsme komplet.

Že je můj negativní přístup k zimě správný se přesvědčuji každé další ráno. Nejdřív přebrodit nasolenou břečkou na parkoviště, pak vyhrabat auto z hromady sněhu a ledu a zmrzlá a zmáchaná vyrazit na silnice, připomínající víc kluziště, než komunikace pro motorová vozidla. Tohle přeci nemůže nikoho bavit.

Mě to teda nebaví. Já si i v největších vedrech beru sebou aspoň slaboučký svetýrek, pokud opouštím bezpečí domova na dobu delší než krátkou. Občas mám pocit, že funguju na sluneční baterie. Jsou i tací jedinci v mém okolí, co sem tam škodolibě utrousí, že hadi v chladnu taky nefungují a tváří se, jakoby v tom viděli souvislost. Ale to je jen zúžený pohled na svět, na sluníčku se přeci rády vyhřívají i kočky, že jo. Je fakt, že i teď, uprostřed února, pořád ještě závdím medvědům zimní spánek.

Jakmile se sluníčko vydává na cestu zpátky od obratníku Kozoroha k našemu Rakovi, úměrně s jeho poutí se zlepšuje i moje nálada. Začíná odpočítávání vlády zimního království. Neodvratně se blíží čas, kdy už zase místo péřové bundy a šněrovacích bot bude stačit sako a sandálky, místo topení si v autě budeme zapínat klimatizaci a grog vyměníme za campari s ledem. Už se dočkám!

Autor: Božena Klingerová | neděle 14.2.2010 20:24 | karma článku: 14.89 | přečteno: 2677x

Další články blogera

Božena Klingerová

Změna času? pěkná p... hloupost

Mně osobně je změna času šumák, ať vstanu kdy chci, probouzím se stejně až kolem deváté...

27.3.2015 v 22:42 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 911 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anička Svobodová

Miluji život a podle toho se chovám. Proč ne ?

Čím je člověk starší, tím víc a častěji rekapituluje svůj dosavadní život. A když si uvědomí, že nikdy neví, jak dlouho tady bude, začne si vážit i všedních dnů se spoustou malých radostí, které dřív kolem sebe nestihl vidět.

19.11.2017 v 11:34 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jan Jílek

Stav smíření a stav rezignace

Umění je krása a také dřina. David dorazil na vteřinu přesně v 9:30, a netušil jsem, že odejde odpoledne. Probírali jsme scénář filmu od začátku do konce.

19.11.2017 v 1:39 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 424 | Diskuse

Jarmila Horáková

Jiný pohled na vodu

Voda, chemická sloučenina H2O se specifickými vlastnostmi. K dispozici máme vodu balenou, kohoutkovou, jeskynní, dešťovou, pramenitou. Co když je voda ještě něco jiného... ?

18.11.2017 v 13:02 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 261 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 1362 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3356

Jen si občas nemám s kým povídat....

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.