Mám doma notebook. Mám doma kytky. Bylo jen otázkou času, kdy se tyto dva diametrálně odlišné světy střetnou.
Kytky je potřeba zalévat, bez vody nepřežijou. Na rozdíl od počítačů, ty obvykle naopak nepřežívají zalévání. Ten můj se ukázal být zářnou vyjímkou.
Ne že bych se pro test výdrže počítače rozhodla dobrovolně. Čirou náhodou se mi podařilo vytvořit modelovou situaci „dvě mochy jednou ranou“. Jak? Celkem jednoduše – na polici květináč, dole na stole notebook. Čekajíc na otevření webové stránky (takže za všechno vlastně může moje ne úplně rychlostní připojení k internetu), dolehlo k mému podvědomí zoufalé volání květiny: „vodu, VODU!“
Potom už byl sled událostí rychlý. Natočit vodu, přidat hnojivo, s konvičkou vybalancovat k polici pod stropem...až sem to šlo jako obvykle. Jenže stokrát prováděný manévr tentokrát nevyšel. Dvoulitrová konev nějak ztratila stabilitu a převážná většina jejího obsahu skončila na nebohém PC. Přímý zásah, jak říkají střelci.
V příštích vteřinách se mi podařilo vyškubat všechny kabely, vylít z notebooku většinu vody a následující hodinu s nespisovným komentářem vlastní pitomosti fénem vysoušet polorozebranou elektroniku. Trvalo mi dva dlouhé dny, než jsem sebrala odvahu a počítač zkusila zapnout.
K mému neskutečnému překvapení přežil!
Kytka taky.
Kolega je lepší. Jeho notebook rozdýchal i pobyt v zapnuté troubě. Tedy ve spodní přihrádce sporáku, tam, co se ukládají plechy (proč ho tam schoval se mne neptejte, je to chlap). Pak jeho žena pekla štrůdl... Kupodivu to odnesly jen plastové kryty, "malinko" se zvlnily. Ale tahle vada na kráse byla jediná újma, co počítač utrpěl. To naopak ten můj je navíc krásně čisťoučký.
Myslím, že by výrobci elektroniky měli ocenit tohle uživatelské testování jejich výrobků, to v laboratořích určitě nevymyslí žádný technik
