Tuším, že mezi námi děvčaty existují i takové, které mají kabelku jen jako modní doplněk. Pro většinu z nás je to ale zavazadlo obsahující vše nutné k přežití mimo domov. Přerovnat obsah do jiného, stylově v ten den vhodnějšího modelu, je pro nás těžké trauma.
Pokud takovou kabelku náhodou vezme do ruky chlap, následuje obvykle bezprostřední reakce: „Co v tom prosím tě nosíš? Dlažební kostky?“ To ne, jen asi milion maličkostí, které nakonec za tu dlažební kostku vydají.
Uznávám, že by bylo praktičtější pořídit si místo kabelky – aspoň v mém případě – krosnu. Jenže ta zase není tak elegantní, že jo. I když i sebekrásnější kabelka, co v obchodě vypadá naprosto kouzelně, se po naplnění stejně změní v poněkud beztvarý bágl. Jenom se obvykle dává jen přes jedno rameno, což není úplně pohodlné.
Pravda, složení nezbytných předmětů se s dobou mění, ale všechno, co moje kabelka kdy obsahovala, se někdy hodilo. Například kdysi dávno, při jednom z mých mnoha pokusů naučit se angličtinu. Vpadla jsem na hodinu poslední, jako obvykle, v učebně byla příšerná zima. Alex, náš lektor, na mě hned mezi dveřmi vybafnul: „Máš šroubovák?“ A já bez mrknutí oka sáhla do kabelky a jen si upřesnila „Chceš obyčejný, nebo křížový?“ Byl trochu v šoku, až do té chvíle nikdo nevěřil mé kamarádce, která slíbila, že až přijdu, budou mít čím odvzdušnit topení, protože já bez šroubováku nevyjdu z domu.
Topení odvzdušnit nešlo, výuku jsme přesunuli do blízké restaurace. Jelikož se to ukázalo jako dobrý nápad, strávili jsme tam i většinu dalších výukových hodin našeho kurzu. Což mělo za následek, že Alex, rodilý Angličan, se naučil celkem dobře česky. My anglicky nikoliv. Ale bylo to fajn.
Šroubováky už sebou nenosím. Zato dva mobily, foťák, flešku, ….nabíječky se slzou v oku nechávám doma dobrovolně. Na druhou stranu už není potřeba vláčet sebou skleničku dětské výživy + lžičku, náhradní plínku a chrastítko. Ani nemívám v kabelce nacpané kaštany a napůl ocumlaná lízátka, jak děti rostou, postupně se to zlepšuje.
Moje dospělá dcerunka mě nedávno přemluvila ke koupi nové krásné kabelky, spíš kabelčičky, co se nosí křížem, takže mě, starou matku, přestanou konečně bolet záda z toho nošení břemene na jednom rameni. „No jo, ale tam se mi všechno nevejde“, zděsila jsem se hned po neuváženém nákupu. A moje dítě pravilo: „Přece tu svoji KáPéZetku nemusíš pořád tahat sebou, ne?“
Pro ty, co nebyli ve Skautu - KPZ = Krabička Poslední Záchrany.
Dobře, tak kabel foťák x PC oželím. Ale co to ostatní? Bez čeho se můžu vydat na dalekou cestu za prací, nebo do obchoďáku, aniž bych riskovala, že bídně zahynu? Peněženku potřebuju. Doklady taky. Kliče určitě, jen by bylo potřeba vyřadit těch pár, co nevím k čemu jsou. Mobily. Brýle. Manikůra. Zrcátko (jen malinké). Papírové kapesníčky. Prášky na bolení hlavy. Náhradní zapalovač. Foťák. Pomáda na pusu. Hřeben. Propiska a kousek bločku. Náplast. Navinovací dvoumetr. Řasenka. Patlátko na pupínky….ááááách jóóóó.
