Kdo se bojí, nesmí do sněhu

To je heslo dnešního dne u nás, na severu Čech. Chumelí se, chumelí, padá snížek bílý. A řidiči svorně čím dál tím víc nenávidí zimu.

Už večer zaparkovat byla zábava, ze dvou zbývajících parkovacích míst se mi podařilo urvat to méně zapadané. A jak se ukázalo ráno, i to víc za větrem.

Zbytek parkoviště vypadal hůř, mě stačil smetáček a odházet pár lopat sněhu před autem. Některé z okolních bych tedy vyhrabávat nechtěla.

Jenže hlavní problém nebyl vykutat auto z hromady prašanu. Ten opravdový nastal potom - jak dál. Cesta, co vede podél parkoviště, zmizela pod závějemi, žádný pluh tudy od večera neprojel. No schválně, kdo z vás by tohle považoval za silnici?

Chvíli se sousedem důvěřivě čekáme, že nás kolemjedoucí traktor s radlicí vysvobodí – ani náhodou, boční ulice se budou uklízet nakonec. Ono dostat se někam pěšky taky nevypadalo nijak reálně, takhle vypadá chodník ke vchodu paneláku. Kde? Přeci napravo vedle toho červeného auta.

Co vedlo tohoto řidiče k přesvědčení, že vyjede nahoru, to netuším. Asi měl čtyřkolku, couval zpátky tak ze čtvrtiny kopce.

Souseda to povzbudilo k pokusu projet dolů. Někdo zkrátka musí být první. Moje Clio se dočkalo jen úšklebků – s ním to teda asi neprohrneme. Jeho kombík vyhrál. Je to trošku pakárna, aby tři lidi tlačili auto z kopce dolů, takový zvláštní pluh, ale vyšlo to. Moje malé autíčko už pak v těch vyjetých kolejích nemělo nijak zvláštní problém.

Dál už to jde jako obvykle poslední dobou. Po městě a v kopcích za ním zahrabaných pár kamionů (netroufla jsem si zastavit a fotit, ono se ve sněhu špatně utíká), sem tam auto zapíchnuté do závěje, nebo se zvednutou kapotou. Mezi tím vším vykličkovat, vyhnout se chodcům, kteří nemají chodník, přesvědčit auto, že kruhák je dokola a jet rovně není dobrý nápad a na výpadovce se zařadit do kolony ostatních, co se taky prohrabali až sem.

Večer je to o něco lepší, přestalo chumelit. R10 je uklouzaná, u odbočky před Turnovem už mám pocit, že musím zastavit a podívat se, jestli nemám píchlé kolo, auto se vlní po silnici jako had. Nemám, dál už je nasoleno, překvapivě čím víc na sever, tím lepší sjízdnost. Taky jako obvykle.

Nevím, jestli mám kliku, nebo funguje solidarita řidičů, ale parkovací místo, co jsem ráno vyházela, zůstalo volné. Konečně si můžu doma v klidu dát grog a duševně se připravit na zítřejší rozmary zimy.